Vše o pocení aneb deodorant, antiperspirant a botulotoxin

Mají se takoví lidé podrobit trýznivému diktátu svého potu? Jaká řešení jim moderní svět nabízí, jak jsou ta jednotlivá řešení účinná a kdy by mohlo jít jen o vyhánění čerta ďáblem?

Deodoranty – pouze proti zápachu

Deodoranty neovlivňují samotnou produkci potu, pouze omezují množení bakterií na povrchu kůže, čímž brání rozkládání potu a zamezují zápachu. Pach, který se stejně vytvoří, elegantně překryjí parfemací. Je to jednoduché a levné řešení, které odstraňuje následek pocení, tj. zápach. Uživatele čeká jen rozvaha spotřeby – kolik takových deodorantů při míře svého pocení použije třeba za týden, měsíc nebo rok. A také otázka, zda a jak moc je spokojený s neustálým oblakem „deodorantové“ vůně.

Při koupi občas zkontrolujte složení. Kromě alkoholu, éterických olejů obsahují i antimikrobiální a antibakteriální přísady. Ty poslední jsou problematické. Některé antibakteriální složky (např. triklosan) byly totiž v minulosti zkoumány pro možný vliv na hormonální systém mužů, a proto jsou od roku 2016 v EU omezeny. Omezeny ovšem neznamená zakázány. 

Antiperspiranty – blokáda potních žláz

Většina běžných antiperspirantů obsahuje hliníkové soli, které se v potních kanálcích rozkládají na gelovitý hydroxid hlinitý. Ten dočasně ucpává vývody potních žláz a snižuje množství potu v ošetřené oblasti. Účinek trvá přibližně 6–24 hodin. Antiperspirant tedy jde přímo po mechanickém projevu pocení. A právě proto, že se antiperspiranty tedy nezaměřují na antibakteriální nebo voňavý efekt jako deodoranty, ale sofistikovaněji řeší mechanickou blokaci žláz, je jejich složení ještě důležitější.

Než se na složení podíváme podrobněji, pojďme ještě prozkoumat, co přesně má za následek blokace žláz. Dlouhodobé používání antiperspirantů může narušit přirozenou bakteriální rovnováhu kůže, což může vést k paradoxnímu silnějšímu zápachu, pokud se používání přeruší. Proč toto způsobují antiperspiranty a ne také deodoranty, které se na kožní mikroflóru konkrétně zaměřují? Je to jednoduché. Antiperspiranty ovlivňují přímo prostředí, ve kterém mikrobi žijí a tím dramaticky mění „ekosystém“ kůže – vlhkost, pH i přísun živin. Deodoranty do funkce potních žláz nezasahují, takže přirozený kožní mikrobiom má stále dostatek živin a vlhkosti a žije si vcelku po svém.

Je přítomen hlíník? Proč?

Ve složení antiperspirantů se dlouhodobě řeší otázka bezpečnosti, která souvisí právě s hromaděním hliníku v těle. Hlavně v případech, kdy je kůže narušená po holení, se hliníkové soli snadněji vstřebávají do horních vrstev kůže a odtud prakticky přímo do lymfatického systému. Ne náhodou bylo v druhé polovině 20. století v Evropě zavrhnuto levné hliníkové nádobí. 

Je třeba říct, že neexistují studie, které by prokázaly přímou souvislost s karcinomem prsu u žen, které měly v tele vyšší koncentraci hliníku, ani s neurodegenerativními nemocemi jako je Alzheimerova choroba. Přesto jsou obě závažná onemocnění s hliníkem stále znovu spojována a někteří odborníci, jako např. Kris Graham McGrath, lékař specializující se na alergie a imunologii na Lékařské fakultě Feinbergovy univerzity Northwestern nebo Univerzita mediciny v Innsbrucku, doporučují opatrnost u dlouhodobého a intenzivního používání, hlavně u žen s vysokým rizikem rakoviny prsu. 

Švýcarsko už má poměrně jasno. Rozhodlo se na základě vědeckého výzkumu Stefana Mandrioty, který ukázal, že hliník podporuje tumorigenezi a metastázování rakoviny u myší. V roce 2017 hlasovala švýcarská Národní rada pro schválení návrhu zákona, který by zakazoval používání hliníkových solí v antiperspirantech. Zároveň žádala o zadání výzkumu, který by prokázal jejich roli při rakovině prsu. Na výsledky nejsou ochotni čekat a mezitím by rádi přijali preventivní opatření ve formě zákazu.

Botulotoxin – medicínské řešení

Botulotoxin typu A je neurotoxin, který se injekčně aplikuje přímo do oblasti se zvýšeným pocením. Blokuje uvolňování acetylcholinu – neurotransmiteru, který přenáší signál mezi nervy a potními žlázami. Výsledkem je dočasné „vypnutí“ žláz v ošetřené oblasti. Botulotoxinem se tedy řeší přímý nervový spouštěč. Tady je dobré poukázat na to, že následek (deodorant), mechanický projev (antiperspirant) ani přímý spouštěč (botulotoxin), neřeší příčinu silného pocení –  v článku zkoumáme pouze, jak to udělat, abychom se s pocením vyrovnali co nejefektivněji a zároveň nejšetrněji ke svému zdraví.  

Vliv na mikrobiom je při aplikaci botulotoxinu výrazně nižší než při použití antiperspirantu. Jakto? Botulotoxin pouze blokuje nervové impulzy k potním žlázám, nevstupuje do kůže chemicky aktivně, není zde žádný antimikrobiální účinek, žádné konzervanty ani parfemace. Snížená vlhkost sice mění prostředí pro bakterie a ty dostávají méně živin, ale nedochází k jejich přímému usmrcování nebo selekci jako u antiperspirantů. Mikroflóra se tedy adaptuje na sušší prostředí, ale její diverzita zůstává relativně zachována. 

Při použití botulotoxinu se také nemusíte obávat „rebound efektu“ po vysazení, který je u antiperspirantů častý. Potom co antiperspirant přestanete používat, přechodně se zvýší zápach, protože se obnoví potní produkce, ale mikrobiom je „rozhozený“ a přemnožené bakterie proto produkují více zápachových molekul. Zatímco po odeznění účinku botulotoxinu se mikrobiom rychle vrací k původnímu stavu bez nežádoucích projevů.